Tak a je tu poslední zprava z těchto prazdnin. Musim pozastavit. Tenhle rok sem se tomu snažila vyhnout ale nešlo to. To víte jedu do Putimi (najdi již. čechy a pak Písek). Budu tam zase na celý prazky. Jak jinak... Mno tenhle rok jsem tam na celý nechtěla být jenže táta nadaval, že babičku nevidim celý rok atd... Pak se řeklo, že se ještě uvidí, akorat že tohle znamená u mího otce následující: doufej si jak chceš... budeš tam a tečka! Mnio možna se mi podaří se někam dostat k pc, ale pochybuji. Babička má sice pc ale to je fakt starej a než bych ho zapla tak by to nějakej patek trvalo. Mno pak bych se mohla přihlasit u kamaradu ale s jejich pc opravdu neumim. To je nad mé chápaní ^^. Takže mi nezbýva než pozastavit. lidičky mě se nikam nece... Po prázkách vám tu necham textík co se tam dělo... Jestli přežiju. To víte budu tam se sestřenicema a ratrabncem... Nejlepší an tom je snad jen to, že tam budu jezdit na koni....
Heh a ted něco k leknutí... V pátek mi sundali sadry! Juchu!. Mno ale ma maličkost se na sobotu trochu hůř vyspala tkže mě bolelo snad uplně všechno. Mno půlku dne jsem stravila s Pitris. Ve tři hodiny mi prchla do chlumce tk jsem se šla podívat na koupak. Hrozně moc jsem se modlila aby mě to tělo a hlavně nohy přestali bolet. Ovšem bez úspěchu. Po chvíli z ničeho nic mě přestali bolet. Samou radostí jsem si vyskočila. Při tom výskoku sem si vzpoměla že ještě nesmim sportovat a v tom případě ani skákat. hupsa!. V samim vyděšení jsem zapoměla při dopau skrčit nohy a tak jsem dopadla na rovny. Mno měla jsem pocit, že se mi mé vnitřnosti nahromadili do hrudníku. Jako by toho nebylo malo tak jsem skočila do prudkého kopečka. Ovšem sem se nechtěla s valit a zřítit se tak jsem začala utíkat a muj zběsilej a bolestivej uprk zastavil strom. Teda spíš moje hlava. Ach... jak ja ty stromy miluju... xD. Mno domu jsem nemohla pač by mati snad trefil šlak, že vypadam poněkud na zvracení. tak jsem vám ležela na zemi asi půl hodiny než jsem se zvedla. Hlava se mi příšerně motala a nemohla jsem došlapnout na nohu. Naštěstí byla jen naražena. tu bolest poznam. Mno hrudník se mi ozval až o půl hodině. A to dost bolestivě. okamžitě se mi začalo hůř dýchat. Šla jsem si sednout na jedno hřiště s jednou kamojdou. mno domu jsem nemohla pač by mati začala plašit a mě by bylo jetě hůř. Jak jinak. Takže ve snaze uklidnit aspon mé dychaní se mi začala jetě víc točit hlava až se mi z toho začal zvedat žaludek. Mno a pak jsem zadržovala dech, abych neděsila pocestný. Ovšem dvě osoby byly na dvoře vedle hřiště. A ty se po mě furt otáčeli. Mno nakonec jsem se nějak dostala domu. Nwm jak, nepamatuju se. Heh... Mno nakonec mě to přešlo asi ve tři rano. Mati nic nezjistila *UUUUF*. Mno včera se mi to pro jistotu vratilo. Zase večer. Ae to bylo slaboušky ae pořad dost hlasity. Tak se sama sebe teď ptam jestli ja někdy budu v pohodě.....?
A co vy? Kam se chystáte? Těšíte se? A co jinak plánujete? Budete mi psat vaše příhody??? plsík....
Tak zatim páááá Denný K.
P.S.: Přežijte prázdniny ve zdraví :D
). Nejdříve jsem jezdila jen tak malinko z Chabařovic do Roudník a zpátky (cca. 6 km). Ovšem jednoho dne semnou nejela moje kamaradka a tak mi nedala zvědavost pokoj, a proto jsem se vidala kamsi do neznáma za Roudníky. Jela jsem cestou dlouhou, klikatou až jsem narazila na Modlany. Pro mě to bylo velký neznámí. Mno chvíli jsem jela pohlavní až jsem nakonec dorazila k jakýsi odbočce. Samozřejmě jsem zahla a to jsem zase dorazila do vesničky Kateřina. upozorňuju, že tato cesta byla opravdu pro mě neznama . Stále sem se hnala po neznámé cestě až jsem dorazila na hlavní silnici. Chvíli jsem byla mimo, ale nakonec jsem se vzpamatovala a už věděla kde se nacházím. Kdybych jela stále po hlavní, tak bych dojela do Soběchlebů, okolo Přestanova dolů a jsem v Chaba. Ovšem to by bylo trochu víc pro mě nudný. Takže jsem zahla do Krupky (nj a v Krupce to moc neznam - trochu mi hrabalo 
). Jela jsem do nějakýho kopce (ty byli pro mě jak za trest - celou cestu mě totiž pronásledovali - chápej ta cesta byla stále do kopečka a s kopečka). Po chilce byla jaká si odbočka a já odbočila - jak jinak 
. Kopeček jsem už nevyšlapala, ale kolo raději vytáhla (
). Chvíli jsem skoumala kde, že se to nacházím, ale nakonec jsem nasedla a jela kam mě nohy - vlastně kola povedou =). dovedli mě až na cestu, která mi byla velmi známa, pač tou jezdíme s Peinem ( chapej s našim psem Besinou) na veterin. Poté jsem si to už kmitala přes Krupuku a přes Přestanov až domů. cestička byla dlouhá přes 18 km. Na víkend kamojda odjela k babičce takže jsem se rozhodla vyrazit zase na kolo. Jako obvikle jsem dorazila do Modlan a měla jsem zahnout, ale nějakej hlasek v hlavě mi napovídal: Jeť dál... Tohle je kratký.. Tamta cesta bude třeba zajímavější. Vyrazila jsem tedy kupředu směrem do neznáma. Po chvíli jsem si už zavrčela sama pro sebe, že mě ty kopce zabijou 
. Ovšem většina z Vás by asi čekala, že se aspoň naštvu když už nic jinýho a ono nic. Vskočila jsem s perfektní naladou zpatky na kolo a makala jsem do srbic. Mno zase jsem mohla jet dál po hlavní přesty soběchleby, ale mě se netěl, chtělo se mi objevovat něco novího 
. Takže jsem jela okolo Hypernohy (rozuměj Hypernovy tda dnes už okolo abert hypermarket) až do sobědruhů. V první chvíli jsem byla zmtená pač se mi s mou debilitou podařilo přečíst soběchleby. Po chvíli mi došla ta chybička a tak jsem tedy šlapala dál. Po chvíli jsem zjistila že nemam signal tak jsem sjela kamsi dolu do uličky v Sobědruzích abych zjistila jestli mě někdo neměl lád 
. Ovšem. že neměl... Ale zato jsem objevila jedno stanoviště kolotočařů co byli v Chaba. Heh.. Takže jsem zase kolo vytahla z uličky a makala jsem do Krupky. Inu to trvalo cca. 10 minut a ja čekala jeden hovor. Takže jsem v nejbližší odbočce odbočila dolu. Nevěděla jsem jak mi tahle odbočka změní život hned za den. Tda řeknu vám že jen co jsem zastavila hned mi volala kamojda s kterou se měl rozhovor konat. Heh poté jsem kolo zase vytáhla nahoru, příliš unavena na to abych jela - to víte byla jsem na kole už hodinu a stale jsem udržovala rychlost 17 km/h a bylo jen malo odpočinku. Nakonec jsem se přebrodila Krupkou pač to s toho kopce navazovao na tamtu trasu. Jelikož se mi entělo dom, tak jsem jela rovně a nezatačela jsem do Přestanova. mířila jsem si to do Stradova až do Chlumce, kde jsem očima hledala 
. Huh Nic mi nehlasil a já tedy tupě věřila že je v pořadku. Mno už delší dobu jsem měla problem ze zadní brzdou - z prudkýho kopce vždycky vypadla a nefachčila. Uf jelikož u Roudník je veliký kopešek, takže jsem ho vyjela a zase musela nahazovat brzdu njn etě mi ji hold nikdo neopravil, ani nebylo kdy když jsem furt jezdila 
. tak najednou koukam , že to kolo nějak moc ztychluje a číslo se furt zvedalo 25 - 28 ... Tak jsem chytla po zadní brzdě - škub a bylo mi jasný že zase vypadla a tak jsem byla donucena brzdit přední - jak já s ní nerada brzdim. Tak se uklidňuju, že to ubrzdim a tak a najednou ji zmáčknu a nic, zase zmáčku a zase nic. tak se tak trochu víc nahnu dopředu abych se ujistila , že je brzda zapojena. ehm... neni... pecka jedu an kole, který nema zapojenou ani jednu brzdu. A pak mi to došlo - bracha ji vypojil 
. Mno viděla jsem snad všechny svatý. a Ještě andělíčky k tomu když jsem si všimla na silnici malí holčiny, která si tam hrála a taky toho úžasnýho kolotočáře z Chaba, kterej vypadal že se nehorazně nudí. já ho tak z toho kola viděšeně pozoruju jak se pomalu ke mě otáčí - a jen na mě řve ať brzdim. Mno ale ono to jaksi nešlo. jentak tak mě napadlo zajet do pole či co to mělo být. Ehm... Já se do toho "pole" nedostala, ale plnou parou jsem narazila do stromu. Mno přeletěla jsem řidítka a hlavou do stromu. Tda myslim, že to bylo jen hlavou. pak už vim že mi nechutně ruplo v noze a v ruce. Mno a taky mě bolelo šíleně koleno a hlava jak by smet. Heh... mno raději jsem měla zavřený oči jinač bych se stoprocentně rozbrečela pač ta bolest nešla vydržetNajednou na mě někdo mluvil jestli slyšim jestli se mužu hejbat a tak. A pak se tam ozve další hlas že sem se asi zhroutila a že by mě měli vyprostit od toho kola. Nakonec jsem přemluvila oči aby se otevřeli. Teď na mě zíral jakýsi pan (tomu an lázenský podjeli nohy až s toho chudak zajel pod jedmu maringotku). "Jak se cítíš?" zeptal se ten co zajel pod maringotku a ja jen že: "jako bych se snažila pokacet hlavou strom..." "taky ses o to pokusila.. Proč jsi nebrzdila proboha?" heh teprv ted sem si povšimla toho nadhernýho kolotočaře, že klečí vedle mě. "To se ti lehko řve brzdi když mi zadni brzda blbě brzdí z prudkých kopcu... takže mi vypadla... a rano si pujčil kolo muj bracha a nic neřek že mi nechtíc vyhodil přední brzdu bo tak a nechal mě jet s vyhozenou brzdou a zadní ktera sama vypadava....a je tu divan země... je nějaka hodně moc hrbolata" vydrmolila jsem ze sebe mezi hekaním.. "Ta země neni hrbolata jenže ty ležíš na kole a nohu maš pod kolem." řekl ten druhý kolotočař. Nakonec mě vyprostili s pod kola .. Ou. To dost boleo. Nakonec se mě snažili postavit na nohy ale to mě hrozně boleli nohy a navíc sem se hned poroučela k zemi. Nakonec i přes moje zoufalí prozby mě odnesli k nim do maringotky. Heh mno prostřídalo se okolomě dost neznamích lidí, aby mě ošetřovali. teda tolik lidí okolo mě v životě nejevilo zajem a to ještě naraz :D. Mno nakonec jsem se jednou rukou (jedina čast těla ktera mě nebolela) pokusila sundat přilbu pač mě fakt štvala. A světe div se on mě poznal. Heh a prej sem mu byla povědoma i v tý přilbě. Mno nakonec mi kolo opravili a pak mě odvezli do nemocnice pač tata byl u babičky ve střednich čechach a mě neměl kdo hodit do nemocnice :P. Mno nechali si mě tam na par dní - otřes mozku! a zlomena ruka a noha a naražený koleno :D. mno samou blbostí jsem jim zapoměla poděkovat za pomoc, ale to už je v ph už jsem jim poděkovala a tata má new kamarady - kolotočaře a to jim vždycky nadaval :D . Mno dost už těch kecu a par pictu pod perexem↓↓
